S určením návratnosti investic do výzkumu a inovací se potýkají nejen jednotliví investoři, resp. firmy, ale jedná se také o velké téma návratnosti celkových veřejných investic do výzkumu a inovací. Právě na úrovni celkových veřejných investic do výzkumu a inovací se pak jedná spíše o studie s odhady s různou mírou spolehlivosti. Tyto studie jsou často založeny například na porovnání ekonomických ukazatelů skupin s podporou a bez podpory na úrovni jednotlivých nástrojů podpory (tzv. kontrafaktuální analýzy). S trochu jiným přístupem přichází Jones and Summers (2021). Argument, z kterého vychází je velmi jednoduchý: Co vede ke změně materiálních podmínek k životu (ekonomický růst) v dlouhodobém období? Úvaha je založena na následujících předpokladech (které samozřejmě rovněž neplatí 100%):
Do růstu HPD na hlavu vstupuje mnoho okolností a meziročně může mít velký význam míra čistého vývozu, zaměstnanost, případné krize jako recese v důsledku pandemie anebo i to, že se domácí výsledky VaVaI uplatňují jinde než v Česku. Z dlouhodobého hlediska ale vlastně dává smysl, že růst HDP na hlavu je hnán především technologickou změnou (ostatně za odhalení a použití této skutečnosti Solow v roce 1987 získal Nobelovu cenu za ekonomii). Jednoduchost tohoto modelu tedy spočívá v tom, že když není VaVaI, není růst. Tím odpadají největší a nejtěžší výpočty toho jakou část růstu způsobuje VaVaI. Přepočítáno na ekonomiku České republiky to vypadá následovně: průměrný růst HDP/cap byl v letech 2010-2019 2,14 %, výdaje na VaV 1,77 % a obecná úroková míra (jak ekonomové hodnotí koruny v čase) může být přibližně 5 %.
Jedna koruna investovaná do VaV se tedy vrátí 24x.
Předpoklady Jonese a Summerse je nutné podrobit dodatečným úpravám. Je sice možné s určitou mírou volnosti tvrdit, že technologická změna stojí za zlepšením materiální situace v dlouhém období, jenže ta nemusí být nezbytně vyvolána pouze výdaji na výzkum a vývoj. Je třeba také započítat náklady na implementaci výsledků výzkumu a vývoje i v takové podobě, jako je např. pořízení nových výrobních strojů. V článku Matta Clancyho je využita hodnota 4 %, tak jí také použijeme.
výdaje na výzkum, vývoj a implementaci (proporce HDP) = 1,77 % + 4 %
Dále je také nutné očistit očekávaný růst HDP o časové hledisko. Peníze vložené do výzkumu a vývoje nejsou využity hned v následujícím roce. Obecně lze tvrdit, že od základního výzkumu po plné ekonomické využití můžeme očekávat 20 let, od aplikovaného výzkumu po plné ekonomické využití 10 let a od experimentálního vývoje po plné ekonomické využití přibližně 5 let. Výpočet počítá rozdělení zdrojů na 24 % na základní výzkum, 33 % na aplikovaný a 43 % na experimentální vývoj1. Jde o odhad, který vychází z analýzy RVVI z října 2009.
časový diskont růstu HDP=(1 + 5 %)20 * 24 % + (1 + 5 %)10 * 33 % + (1 + 5 %)5 * 43% = 0,58
Nyní můžeme tyto úpravy promítnout do našeho výpočtu:
Takže každá koruna investovaná do VaV nebo jeho implementace se vrátí 4,3x.
1Hodnota proporce základního výzkumu byla odvozena z roku 2007, zbytek je odhad
https://www.vyzkum.cz/storage/att/1E52DBA7CE9579ACB819C45D1DAB734F/Vydaje_na_zakladni_vyzkum_celkove_v_sektoru_vladnim_statnim_podnikatelskem_a_v_sektoru_vysokych_skol_mezinarodni_porovnani_rijen.pdf